Co je to za dobu, ve které žijeme?

2. 7. 2010 11:20
Rubrika: Moje články

 

Co je to za dobu, ve které žijeme?

"Jsi pro nebo proti potratům?"   "No, řekněme, že když je ženská těhotná, jsem pro. Naopak když není těhotná, tak to nemá smysl jít na potrat.", zahlásí dva borci z notoricky známého filmu RRRrrrr!!! Zvláštní, ve filmu (a ještě k tomu takovém) mi to přišlo celkem úsměvné. Ve skutečnosti názory podobné právě tomuto jsou spíš k pláči...

Tak jsem si jednou večer sedla k počítači a začala jsem si vyhledávat něco o potratech. Ne kvůli tomu, že bych snad já sama měla "problém" a snažila se ho "zbavit". Ne proto, že bych si libovala v masochistických a krvelačných scénách a článcích. Jednoduše proto, že v dnešní době patří potraty mezi nejdiskutovanější témata vůbec.

Začala jsem jednoduše. Najela jsem si google.cz a do vyhledávače zadala slovo potrat. Vyjelo mi to nespočet stránek, namátkově jsem si jednu vybrala a začetla se do odborného článku.

Co je to vlastně potrat? "Je to ukončení těhotenství zánikem embrya nebo plodu před porodem. Do šestého týdne se provádí miniinterrupce, což je vlastně odsátí děložní sliznice. Mezi šestým až dvanáctým týdnem se provádí klasická interrupce." Hmm, to je vskutku "pěkné", ale co to všechno obnáší, to už nikde nepíšou. Nikde nenajdete přesný průběh potratu...

...Nikde nenajdete, že dítě se tomu brání ze všech sil. Kope nožičkama, vrtí tělem, snaží se utéct nástrojům doktorů, jen za záchranu holého života. Už neví, že nemá nejmenší šanci.

Zajímavé, všude se dočtu, že plod ještě nemá vyvinutou nervovou soustavu, tudíž necítí žádnou bolest. Před čím tedy tak utíká? Cítí nebezpečí, má strach. Neví, co se děje. Jaký to může být asi pocit, když je najednou všechno jinak?...Jaké to asi je, když už nic z toho není?

Umělý potrat – tedy ten, pro který se matka rozhodne dobrovolně – je prostě špatný. Kdo nám dal to právo zabíjet? Kde se v nás bere ta krutost a nelítost vůči malému plodu? Proč jenom si tolik lidí nechce přiznat, že to je vražda?

...Říká se "přerušení těhotenství". Jak ale můžete přerušit těhotenství? Dítě, které je při interrupci odebráno, už do matčina lůna vložené nikdy nebude. Nebo že by se schovalo do obrovského mrazáku, kdyby si to matka náhodou za určitý čas rozmyslela, a pak se nějak namontovalo zpět do dělohy a jednoduše donosilo? To asi né... Prostě tento člověk už nikdy nebude. Zničíme celý jeden život. Ten maličký si nikdy neprožije první nádech, první úsměv, první slovo, první krůček, první jízdu na kole, první den ve škole, první lásku... Neuvidí noční nebe poseté hvězdami, nezažije západ slunce, nečichne si ke květinám, nezažije ty šílenosti s kamarádama (jak my někteří :D), nebude nikdy řídit auto... A prostě přijde o všechny ty úžasné věci, které tu může zažít.

Jistě – život je i drsný, kolikrát člověk padá a cítí se ztracený a bezmocný, bez sil... Jenže tak už to prostě je, tak to chodí a s tím se musíme smířit. A když se to vezme kolem a kolem, není to vlastně úžasně zařízené? Přece všechno zlé je pro něco dobré...

Tak že by třeba potrat těch žen byl pro něco dobrý? ... Hm, a pro co? Že by proto, aby nás nebylo tolik? Nebo aby ty děti nevyrůstaly v hrozných a nepřijatelných podmínkách?
Myslím, že zrovna tímto tvrzením mnoho žen utěšuje svoje svědomí a samu sebe. Vždycky to jde nějak udělat. Člověk dokáže vynaložit mnohem více síly, než kolik skutečně potřebuje. To si nikdo z nás nedovede ani představit. Velké množství žen, které prodělaly potrat, pronásledují výčitky, lítost, deprese, noční můry, zármutek, myšlenky na sebevraždu.... Nazývá se to postabortivní syndrom. Obecně tato psychická porucha není ani potvrzena, ale ani vyvrácena. Mnoho doktorů tvrdí, že se jedná o mýtus – to ale nechme koňům. Popřít svědectví žen, které si tím sami prošly, je téměř nemožné, neboť jich je tolik, že kdyby měly mlčet, z těch, které podstoupily potrat, by pak mluvilo jen velmi malé množství.

Jedno takové svědectví jsem četla a musím říct, že je to fakt drsné. Ta žena zůstala poznamenaná na celý život, dlouhou dobu žila prázdný život, strávila několik sezení s psychologem, ale stále se z toho ještě nedostala. Proto založila svoje stránky, kde se vypisuje ze své zkušenosti, ze svých pocitů a snaží se pomoct ženám, které na potrat jít chtějí. Snaží se je seznámit se vším, co by je mohlo potkat, a tím možná i změnit jejich rozhodnutí.

Jenže co může doopravdy změnit rozhodnutí těch žen? Když se potraty na dobro zakážou? Já nevím, myslíte, že by nedocházelo k ilegálním potratům? Já si myslím, že ano... Tak co teda? Co musíme změnit, aby se už nebraly životy dětem, které se mají narodit?

...Co třeba prevence? Co třeba čistota? Nebyla by to ta odpověď? Nejspíš. Jenže v dnešní době plné vyzývavých reklam se spoře oděnými dámami, dráždivého stylu oblékání a chování a obecné ikony, že "je to přece normální", je to asi trochu oříšek. Vám snad nemusím nic vykládat, vy víte, co to znamená, když někdo žije v čistotě.

Horší je to ale se světem, který se od Boha odklání a nepřijímá Ho. Jejich názory jsou odmítavé jak z hlediska předmanželské čistoty, tak i z hlediska zákazu potratu. Mnoho z těch diskutujících lidí Boha také z některých věcí obviňují...
A to je přesně to, co mě mrzelo, když jsem četla některé diskuze k tématu. Názory typu : "myslím si, že kdyby Bůh (jestli nějaký je, já sem nevěřící) chtěl, aby žena na potrat nešla, tak by zařídil, aby neotěhotněla, popřípadě by seslal někoho, kdo by jí to rozmluvil, vnukl ženě, že to nesmí udělat a nebo by jinak svou  "mocí" zařídil aby se to nestalo", prostě nechápu. Budiž – tu jde ještě o nevěřícího člověka, ale horší je, že mnoho z nás věřících svého Boha vlastně také nezná.

Jistěže by Bůh mohl zasáhnout, mohl by už tenkrát kdysi na počátku vnuknout člověku, který vymyslel potrat, myšlenku jiného rázu. Mohl by lidi udělat tak hloupými, že by nepřišli ani na antikoncepci a eutanázii, že bychom si nezničili Zemi takovým způsobem, jak jsme si ji zničili dnes. Mohl rázně zasáhnout a všechno by bylo jinak. Ale proč by to dělal? My jsme si vybrali nezávislost, svobodu, tak proč by nám ji měl brát? To by přece nikdy neudělal. A ne z toho důvodu, že by Ho snad bavilo se dívat na své trpící děti. (Upřímně, který rodič by chtěl vidět své vlastní děti v bolestech?) Spíš proto, že nás tak moc miluje, že radši omezí sám sebe, sníží se na naši úroveň "bezmocného človíčka" a jen tak přihlíží. Nechce nás omezovat. On udělal hodně – dal nám svobodu volby, no a ten zbytek už je na nás.

Neobviňujme tedy Jeho ze svých činů. My jsme největší viníci, ne On.

 

Sama jsem si položila několikrát otázku : "Chtěla bych vůbec děti?" Těch odpovědí už padlo několik – od "Nikdy!" až po "tak maximálně tři a víc ani ťuk"... Ale víte co? Není nic hezčího, než když se proti vám s úsměvem rozeběhne malé mimčo a padne vám kolem krku. :)

 

Zobrazeno 980×

Komentáře

háááňa

tož zas tak dobré to není ;) ale díky :)

kacarovi3

Hano,dík za tvůj boj o nový život a jeho šanci.

Zobrazit 8 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Rubriky

Autor blogu Grafická šablona Nuvio